Na další pohárové závody jsme vyrazili opět do dalekých krajin, tentokrát do Číměře u Jindřichova Hradce. Cesta tam byla nelehká, Kinga jsme s Dobrou mámou musely kvůli vážné nemoci nechat doma a tak jsme si vyrazily samy. Po cestě nám dokonce došel olej v autě, což nás nakonec donutilo naučit se, jak se otvírá kapota, kam se ten olej vlastně lije, atd. Atd. Velmi poučné. Jako dvě blondýny. S druhým povozem vyrazil také Petík se Štěpkou a Staníkem a nechyběla ani celá „konická“ sekce. Na místě jsme se konečně dočkali návratu našeho velkého závodníka Médi. Proběhly velké ovace a pak došlo i na samotné závody.
V sobotu se jela neobvykle – krátká trať. Les byl takový klasický vysočinský. Samý klacky, krátký kopce, zapeklitý dojezd…Našim áčkařům závod úplně nesedl, Petík skončil 11. a Médík po roční bajkové pauze na 24. místě. Tentokrát se ani Karel nepohyboval okolo bedny, sice s malou ztrátou na vítěze, ale stačilo to na 10. místo, stejně tak skončil i náš jediný eliťák Standa. Ani eliťačky to moc nezachránily…Já nakonec 8., Nany se Štěpkou na 10. a 11. fleku. ZuSka zná konečně pocit, jak se závod jistí zezadu. 🙂 (Po středečním mistrovství Brna i zepředu). Jediní, kdo zachránili čest našemu teamu, byly naše vetošky. Dobrá máma před sebe opět nikoho nepustila a konečně se ukázala i Naďa, která zaostala o pouhou minutu na 3. místě. Večírek byl vydařený a noc ve stanu mrazivá. Ale rána se nakonec všichni dočkali. 🙂
Neděle nám nabídla klasickou trať. Les byl vcelku stený jako v sobotu, ikdyž jsem si myslela, že tam vlastně žádné volby nejsou, tak po zakreslení postupů jsem si aspoň všimla těch správných postupů! 🙂 Každopádně, pro většinu z nás to dopadlo lépe. Petík se vyšoupl na 6. místo a Méďa ještě dolaďoval formu. Karlovi jsme aspoň mohli pořádně zafandit na stupních vítězů, kam si došel společně s Adámkem pro 3. flek. Standu, stejně tak jako Méďu, trochu protáhlo asi to večerní pívo a závod nedokončil. Naša Nany pořádně šlápla do pedálů a byla z toho aspoň brambora. Nám se Štěpkou se podařil v lese parádní kousek a jednu stejnou kontrolu jsme obě hledaly trochu jinde…Aspoň jsme trochu prozkoumaly terén. 🙂 Jistily jsme to z 10., 12. a ZuSka z 16. pozice. Vetošky opět nezklamaly, Dobrá máma první a Naďa hned za ní. 🙂
V tomto reportu máte jedinečnou možnost dozvědět se něco blíže o závodění Dobré mámy. Čtěte v rozhovoru! ;)))
Tak Dobrá mámo, jak bys zhodnotila Tvé výkony v Číměři?
„ Snažila jsem se pokračovat ve své zatím úspěšné sezóně, jsem ráda, že se mi to podařilo.“
Byla jsi dobře připravena, myslím tím, dobrý spánek, dobrá strava, dobré sportovní zázemí. Všechno klaplo podle plánu?
„ Když opomenu Tvé jmenované priority, které souvisí s úspěchem v závodě, tak pro mě hlavním handicapem byla právě proběhnutá velká náchlada, se kterou jsem ještě při závodě bojovala.“
Proběhly na trati nějaké mapové chyby? Byly soupeřky moc slabé?
„ V sobotu v důsledku několika drobných chyb mi soupeřky šplapaly na paty, ale v neděli se mi přes počáteční váhání, kterou volbu zvolit, dosáhla 9minutového náskoku.“
Jak proběhla sobotní noc? Ladila jsi podle plánu?
„Ladila jsem několika slivovicemi se soupeřkami a mrazivou noc jsem strávila hlavou ve spacáku po boku Petíka, kterého jsem identifikovala až ráno.“
Chtěla by jsi něco vzkázat svým fanouškům?
„Netuším, že nějací jsou a pokud je to manžel, tak mu děkuju za podporu.“ :))
Koukám, že Dobrá máma už je velká hvězda, pěkný rozhovor. Jen nechápu, proč je na titulní fotce k článku Štěpka v nějakým cizím dresu 😉